Výběr vína
Nabídka vín na našem trhu je široká a cenové relace velmi odlišné. Starší víno automaticky neznamená kvalitu. Jak se tedy v tomto velkém výběru vyznat?
Dříve, než si koupíme víno k určité příležitosti, musíme mít o něm všechny potřebné informace. Základní údaje jsou uvedeny na přední etiketě, doplňující pak na etiketě zadní, případně na zavěšených cedulkách.
Co bychom tedy měli na etiketách najít?
Především kategorii vína, odrůdu, značku (obchodní jméno a sídlo výrobce, popř. distributora), ročník sklizně, údaj o obsahu alkoholu a množství zbytkového cukru, číslo šarže, obsah balení a oblast původu hroznů. U vín přívlastkových může být navíc uvedena obec a viniční trať. Kromě těchto údajů výrobci na obalu uvádějí stručnou charakteristiku vína - jeho barvu, aroma, chuť a doporučení o použití vína k menu.
Skladování vína
Víno je nápojem ušlechtilým a zaslouží si, aby s ním bylo podle toho také zacházeno. Nejvhodnější je skladovat láhve v chladničce, nebo ještě lépe ve tmavém, dostatečně studeném sklepě, pokud možno při teplotě, ve které se později bude víno podávat. Červená vína, která bývají servírována při vyšších teplotách, uchováváme v chladnějším prostředí a před otevřením je necháme v místnosti tzv. odrazit na správnou teplotu. Láhve, které jsou uzavřeny korkovými zátkami, se ukládají vleže, aby korek nevyschnul. Většina vín (výjimkou jsou vína archivní) je určena k přímé konzumaci, proto by se neměla pít příliš dlouho po zakoupení. Víno se samozřejmě jen tak nezkazí, přesto je však lepší, když se jeho konzumace příliš neodkládá. Po otevření by se měla láhev vypít. Je sice možné znovu ji zazátkovat a nechat ještě 1 - 2 dny v chladničce, kvalitě vína to však neprospěje. V žádném případě se nedoporučuje skladovat víno v obývacím pokoji ve stojáncích, které se v poslední době staly populárními. Jako dekorace tyto stojany sice vypadají dobře, pokud ale Vaši hosté vínu rozumí, budou spíše pohoršeni než nadšeni. Víno z těchto stojánků nemůžeme rovnou podávat kvůli vysoké teplotě a nápoj v nich nevydrží příliš dlouho kvalitní.
Otvírání láhve
Každý druh vína má své specifické vlastnosti, které se projevuji také v době, kterou víno potřebuje k ustálení před podáváním. Stolní a domácí vína otevíráme bezprostředně před pitím. Bílá a mladá červená vína asi 10 minut a zralá červená vína 30 – 60 minut před podáváním. Citlivá vína potřebují dostatek času k rozvinutí buketu. Otvírání láhve je něco jako obřad. Nejdříve odstraňte horní část kapsle. Zbytek ponechejte na láhvi, jeho oloupáním byste prozradili, že se ve věci příliš nevyznáte. Poté je dobré okraj láhve otřít čistým, nejlépe bílým látkovým ubrouskem. Opatrně, abyste nedrobili korek, zavrtejte vývrtku doprostřed korkové zátky. Tu pomalu vytahujte, u ústí láhve ji však vydělejte jemně rukou, bez zbytečných zvukových efektů. Hrdlo láhve (vnější i vnitřní část) znovu očistěte ubrouskem. Červené víno se doporučuje přelít do skleněné karafy. Po otevření láhve si nalijte malé množství vína a zkontrolujte, zda je nápoj v pořádku. Pokud ano, můžete rozlévat ostatním. Víno naléváme z pravé strany, svoji skleničku naplníme jako poslední. Hrdlo láhve se sklenic nemá dotknout, jinak by mohlo dojít k naštípnutí. V závěru nalévání nadzvedneme a pootočíme hrdlo láhve, abychom zamezili úniku kapek vína. Tomu můžeme předejít i používáním speciální nalévací fólie. V současné době se toleruje dolévání červeného i bílého vína, uděláte však lépe, když budete podle tradice nalévat až do prázdných sklenic. Otvírání láhve a rozlévání vína je úkol muže – pána domu (pokud není přítomen číšník). Žena se tohoto úkolu ujímá pouze v čistě ženské společnosti, nebo tehdy, chybí-li mužský hostitel. Při nalévání vína seznámíme hosty s názvem odrůdy, ročníkem, vinařskou oblastí a dalšími poznatky o pěstování, použité technologii atd.
Prostředí pro pití vína
Místnost má být světlá. Není vhodné, když na stůl dopadají přímé sluneční paprsky, které by ve víně mohly vyvolat nežádoucí reflexy. Důležitý je čistý vzduch bez vůní jak příjemných tak nepříjemných. Kvůli vůním musíme být opatrní i při volbě květinové výzdoby. Trváte-li na hudbě, měla by být tichá a harmonická, nejlépe však žádná. Záleží i na barvě ubrusů. Pro bílá vína je vhodný ubrus bílý, použít můžeme i slabě žlutý nebo jemně zelený. K vínům červeným se hodí ubrus barvy bílé, slabě slámově žluté nebo velmi jemně růžové. Vína růžová skvěle doplní slabě slámově žlutý nebo jemně růžový ubrus, nevhodný je ubrus bílý.
Skleničky na víno
Volba sklenic je důležitá. Mají být z tenkostěnného, nebroušeného a nezdobeného skla, tulipánového tvaru. Skleničku naplníme jen do jedné třetiny. Vínem tak můžeme zakroužit a dobře si vychutnat jeho aromatické látky. Sklenice má být bez zabarvení (nedochází tak ke zkreslení barvy vína), na stopce, za kterou ji držíme, abychom si víno nezahřívali. Na víno bílé používáme skleni čky s menším kalichem, protože pak častěji doléváme a nápoj tak zůstává chladný a svěží. Červené víno si lépe vychutnáme z otevřenější, baculatější sklenky s kratší stopkou. K vínu má přístup více kyslíku a tím se mohou plně rozvinout voňavé a chuťové látky v něm obsažené. Šumivá vína podáváme ve vysokých sklenicích (flétnách) nebo v široce otevřených, mělkých skleničkách s vysokou stopkou zvaných šampaňský pohár.
Teplota podávaného vína
Velmi důležitá je i správná teplota vína. Příliš vychlazené nebude mít výraznou vůni ani chuť, bude tzv. uzavřené. Pro zachování všech vlastností vychladíme víno nejlépe o 2 °C níže. Po nalití do skleničky tak dosáhneme ideální teplotu, která podpoří harmonii vína.
Šumivá vína podáváme velmi chladná, při teplotě 4 - 8 °C. Sladká bílá vína nejlépe chutnají vychlazená na 7 - 9 °C. U suchých bílých vín by měla být teplota 9 - 11 °C. Růžová vína podáváme při 10 - 13 °C.
Lehká červená vína nejlépe vyniknou při 12 - 15 °C.
Vyzrálá červená vína musí mít teplotu nejvyšší a to 14 - 18 °C.
Teplotu vína můžeme snížit v chladničce, nikdy však nepodáváme víno s ledem. Kostkami ledu víno utrpí šok, ztratí tím aroma, výraznost a zbledne. Teplotu změříme buď speciálním teploměrem na ploché objímce (ta teploměr přidrží na stěně láhve zvenčí) nebo tyčinkovým teploměrem, který položíme doprostřed láhve. Tento speciální teploměr se zavěšuje na hrdlo tak, aby se nedotýkal stěny.